Blog-CS

Denik meho pobytu v Severni Americe

s nadsenim a chuti sepsal Jirka Cech

26.3.2004

Teprve rano pred odletem(!) jsem si bleskove sbalil veci a vyrazil na letiste, mel jsem spatny pocit protoze S-Bahn mel zpozdeni a byla by fakt desna ostuda zmeskat let. Skoro do pulnoci jsem kecal s Luckou a tradicne nic nevyresil :-) Nakonec vse probehlo ok, v Parizi jsem presednul a odstartovali jsme s hodinovym zpozdenim, let byl fajn, ale rekl bych, ze horsi nez s predtim Lufthansou do Ciny, jidlo stalo vcelku za prd…a let trval nejakych 12 hodin.

V Los Angeles jsem dlouho hledal svou bagaz, meli v tom docela chaos pak procedura s imigracnim urednikem, zase mi brali otisky a fotili si mne, ale jinak vse ok. Pak jsem si sel pujcit auto, tedy spis jsem jel, nejak jsem zapomel, ze je to Amerika a to co vypadalo na planku jako kousek od letiste bylo v realu asi 10 minut ostre jizdy po dalnici. No nakonec jsem pujcil auto a vubec nechteli mezinarodni ridicak, zato chteli kreditku, zadna EC karta. Jsem unaveny jak blazen, dostal jsem jednu usmudlanou A4ku s mapkou dalnic v cele jizni Kalifornii a jestli podle ni trefim tak snim svy boty. Uz kdyz jsem sedal do toho auta prislo mi to jako nejblbejsi napad v mym zivote, vubec jsem nevedel jak nastartovat, vypnout ruzne elektronicke vymozenosti a roznout svetla. Nastesti je auto velmi 'americke' a dela vetsinu veci samo, tzn. rozsviti se svetla, kdyz je tma, zapnou sterace, kdyz prsi, klic nejde vytahnout, kdyz neni zarazeno parkovani a nejde zaradit drive dokud nejsi pripoutany. Dokonce nejdou otevrit dvere, dokud mas nastartovano i kdyz je zarazeno parkovani. Potom, co jsem malem nedojel k brane pujcovny si rikam, ze to asi nebylo uplne idealni, pujcit si auto.

Vyjizdim a vubec nevim kam, mam z toho divny pocit, snad najdu svou dalnici, protoze jinak nevim. Po 50 minutach 35 milich a zvysenem provozu straznych andelu kolem meho auta jsem konecne trefil do hotelu a ubytoval se. Mam toho pro dnesek dost.